Totální plavání je projekt založený Tomášem Vojtěchovským – člověkem, který do ČR přinesl metodu úplného ponoření vycházející z plavecké školy Total immersion a od roku 2004 ji prostřednictvím kurzů předává dál. Katka Levová u Tomáše absolvovala trenérský výcvik a je certifikovanou trenérkou jím vyškolenou. V roce 2015 se Totální plavání rozšiřuje o moravskou buňku, ve které krátce působila ještě druhá trenérka, Kristýna Vojtíšková.
I když se mi plavání jako sport vždycky moc líbilo, zaplavat si pro mě dříve znamenalo uplavat se zatnutýma zubama pár bazénů a pak počkat, než doplním chybějící kyslík a moje tělo se trochu vzpamatuje. Cítila jsem hrdost, že neplavu s hlavou nad vodou jako paní radová a jdu domů příjemně vyčerpaná. To pro mě byl vrchol plavání a myslela jsem, že to jinak nejde.
Změna přišla, když jsem se rozhodla studovat obor rekreologie, nejdříve na Katedře tělesné výchovy v Ostravě a později na Fakultě tělesné kultury v Olomouci. Chodila jsem plavat, abych natrénovala na talentovky, později jsme měli plaveckou výuku v rámci studia a moc mě to bavilo. Když jsem ale viděla spolužačky plavkyně, s jakou lehkostí a rychlostí překonávají jeden bazén za druhým, nevěřila jsem svým očím. Moc se mi to líbilo, chtěla jsem se to naučit a plavat taky tak. Ve výuce plavání jsme používali různé pomůcky, zlepšovali jsme si fyzičku, ale něco mi tam chybělo.
Od dětství jsem se věnovala bojovému umění a byla jsem zvyklá nacvičovat přesné pohyby, o technice v plavání jsem se ale moc nedozvěděla. Když jsem se snažila zjistit, čím to je, že dorostenci plaveckých oddílů plavou tak snadno a my ostatní se s tím trápíme, dozvěděla jsem se, že se zkrátka musím vyplavat. Vzhledem k tomu, kolik toho od dětství v oddílech asi naplavali, mi bylo jasné, že to bude velká dřina, pokud se mi vůbec nějaké zlepšení ještě podaří. Tak jsem se smiřovala s tím, že počítat plavání na kilometry a vypadat u toho tak ladně jako oni asi nebudu.
Pak jsem ale na konci roku 2009 na doporučení kamaráda absolvovala v Ostravě kurz Totálního plavání a byla jsem mile překvapená novým přístupem. V malé skupině jsme se učili cvičení, která na sebe logicky navazovala a od instruktora jsem hned dostávala zpětnou vazbu. Navíc, k mému údivu, jsem se u toho fyzicky nijak zvlášť nenadřela a místo toho jsem se učila soustředit na polohu svého těla a pohyby ve vodě. To mi sedělo, bylo to něco nového, co jsem v plavání do té doby nezažila, při tom jsem ale některé principy znala z dětství, z bojového umění.
Pár měsíců po kurzu jsem skoro bydlela na bazéně. Při každé příležitosti jsem byla ve vodě a zkoušela si cvičení z kurzu. Plavání pro mě dostalo nový rozměr a bavilo mě víc, než kdy před tím. Postupně jsem uplavala čím dál více bazénů, ale najednou pro mě vzdálenost přestala být tak důležitá. Ještě víc mě nadchlo, že jsem začala cítit lehkost a plynutí vodou, o kterém jsem se na kurzu dozvěděla. Tento přístup k plavání se mi zalíbil na tolik, že jsem začala jezdit na kurzy jako pomocná trenérka (asi od poloviny roku 2010) a postupně učit sama plavce i neplavce, individuálně nebo v menších skupinách.
≋ Katka Levová
