Metoda úplného ponoření (v originále Total Immersion) byla vyvinuta v roce 1989 Terrym Laughlinem a jako jedna z mála se zaměřuje primárně na výuku plavání dospělých. Učí je budovat pocit spojení s vodou a je tak přirozenou a rychlou cestou, jak pomoci zlepšit plavecké dovednosti jak úplným začátečníkům, tak i velmi pokročilým plavcům.
Metoda úplného ponoření byla vyvinuta jako modifikace tradičních stylů. Ve srovnání s nimi se ve větší míře soustředí na šetření silami a využití svalů středu těla namísto končetin. Výsledkem je styl, který se liší na první pohled: pohyb je klouzavý a celkově uvolněný, přitom o nic pomalejší než tradiční plavecké styly.
Čím se liší metoda úplného ponoření od tradičních metod?
- • hydrodynamická poloha těla – abychom věnovali méně energie překonání odporu vody, a naopak víc energie pohybu kupředu
- • plaveme jako ryby = ne končetinami, ale celým tělem. Tradiční metody se zaměřují na záběry paží a kopání. Naopak vůbec nevyužívají svaly středu těla, které jednak vydrží delší zátěž, jednak je většina lidí potřebuje posílit. Metoda úplného ponoření to má naopak – plaveme „středem“, končetiny nám jen pomáhají ukotvit se v prostoru
- • usilujeme o efektivitu každého záběru – daleko víc se zabýváme technickou stránkou plavání než kondicí. Naším cílem je technicky zvládnuté plavání, ze své podstaty efektivnější než plavání „oddřené“ jenom silou.
- • chceme se ve vodě cítit pohodlně – veškerá naše cvičení směřují k uvolnění a k odstranění instinktivní ztuhlosti ve vodě. Nechceme se trápit a sotva popadat dech, chceme si plavání užívat, a přitom nebýt pomalejší než ostatní
- • vnímáme plavání víc jako umění než jako sport – podobně jako tradiční bojová umění může i plavání mít víc dimenzí než jen tu výkonnostní a ukázat člověku cestu postupného zlepšování a dát mu zkušenosti použitelné zdaleka ne jen při plavání
