Ujít kilometr umí každý, uplavat ho kraulem málokdo. Znáte to: odpor vody je silnější než vy, po pár metrech vám začne docházet kyslík a na konci bazénu oddychujete jako po olympijském závodě. Myšlenka na nějaké zrychlení je mimo realitu. Přesto to někdo umí a plave hladce a rychle, jako by prolétával vzduchem. Jak to dělá? A co si z toho můžete vzít vy?
Dva přístupy, jak čelit odporu vody:
První způsob je založen na síle: vyvinout větší sílu, zejména víc zabírat rukama a nohama a odtlačovat vodu za sebe. V kraulu jde o to, zabírat velkou plochou dlaní: zanořovat ruku daleko před tělem a zatlačit vodu co nejdál za sebe. Zároveň silně kopat. Rychlost pohybu závisí na síle končetin, tělo se spíš jen veze. Z toho logicky plyne, že pokud se budete chtít zlepšit, musíte především posílit ruce a nohy.
Druhý způsob je založen na hydrodynamice, na schopnosti udělat se vůči vodě co nejužším, a tím vytvářet menší odpor. Představte si, že se protahujete úzkým tunelem; takový je to pocit. Tělo je vodorovně, těsně při hladině; nohy kopou jen tolik, aby nevybočovaly z jeho „stínu“. A teď to hlavní: motorem pohybu kupředu není síla rukou a nohou, ale houpavý pohyb celého těla ze strany na stranu. Jako na dětské houpačce, kde se stačí naladit na rytmus jejího houpání a ve správný moment ho podpořit neznatelným pohybem těla.
Rozhodnout se pro druhý způsob znamená nespoléhat jenom na sílu a víc si pohrát s technikou. Stojí to ale za to a první změny poznáte ihned.
Jak na to?
Nejjednodušší změna, kterou můžete udělat, je začít šetřit silou, kterou dáváte do kopání. Kopání je při kraulu sice zdrojem rychlosti, zároveň ale spotřebovává příliš mnoho energie. Zkuste ho proto eliminovat. Nekopat jako sprinter:
…a místo toho šetřit silami. Není to paráda?
Vypnout sprinterské kopání a naučit se šetřit energií, to je sedmimílový krok vpřed a také skvělý zážitek. Vystačíte lépe s dechem a plavání pro vás nebude bojem s vodou, ale uvolněným příjemným pohybem. Zkuste to, za pokus to stojí!
