Co vy a novoroční předsevzetí? A co vy a tíseň z novoročních předsevzetí? Tíseň nechť rozpustí následující text Davida Caina o dobré a špatné motivaci. Není o plavání, ale vlastně je.
Máme polovinu ledna, kritické období novoročních předsevzetí… Jestliže jste si předsevzali dejme tomu pravidelně cvičit, pak už byste letos měli mít za sebou dva tři tréninky. Jestli už teď je to pro vás těžké, pak svoje předsevzetí nejspíš nesplníte. Problém není v tom, že byste nevěděli, jak na to. Stačí se přece přidat do nějaké skupiny nebo si najít vlastní individuální cvičební program a dělat, co říká. Všichni nakonec víme, co máme dělat, a víme proč. Tak proč to stejně neděláme?
„Stačí něco opravdu hodně chtít“, říkají jak ti, kdo se svým cílem uspěli, tak ti druzí. Narážím na to pořád dokola. Podle všeho panuje u mnohých lidí přesvědčení, že jediná správná cesta k cíli je sebezapření a silná vůle. Kdo si stanovuje malé cíle, nikam prý nedojde.
Přestože je to zdánlivě tak jednoduché, vytyčit si cíl a jít za ním, poměrně běžně vzdáváme tak jasně definované a mnohokrát popsané úkoly, jako je třeba hra na hudební nástroj nebo snížení váhy, a není to proto, že bychom neuměli dost chtít. Je to proto, že máme vštípenou zavádějící představu o tom, jak se dosahuje cílů. Představujeme si, že musíme obětovat svoje nynější pohodlí a klid a vyměnit ho za větší pohodlí a klid v budoucnu. Musíme teď dobrovolně přijmout nějakou nepříjemnou povinnost jako například ranní cvičení, práci přesčas nebo pití šťávy z červené řepy, abychom jednoho dne získali to, co tolik chceme. Až toho bodu dosáhneme, utrpení bude za námi a budeme si jistí, že za to stálo.
Dejme tomu, že nás vidina cíle bude motivovat několik týdnů. Pak ale nadšení vyprchá a zůstane nám jen ta povinnost, která pro nás není nic jiného než koule u nohy s vyhlídkou na něco pěkného za několik měsíců. Návrat zpět do normálního režimu se najednou zdá nesmírně lákavý. Pak jedno pondělí cvičení vynecháme, pak i ve středu – a najednou jsme zase na políčku číslo jedna.
V čem je tedy problém? Problém je v naší chybné představě, že musíme vyměnit kvalitu života teď za kvalitu života později. Tak to ale nefunguje, leda že bychom byli roboti. Na to máme příliš velkou touhu po radosti. Není možné se dobrovolně zříct radosti ze života a vydržet to dlouhé měsíce ve jménu nějaké odměny v budoucnosti. Správný cíl je takový, který nám naopak zvýší radost ze života, hned teď a ideálně skoro každý den ode dneška až do konce.
Vzpomeňte si na kamarády, co nahrávají na internet svoje sportovní úspěchy. Myslíte, že nemají rádi cvičení a dělají to jen kvůli lajkům pod svými svalnatými fotkami? Nebo startupisti a workholici, které máte okolo sebe – myslíte, že pracují jen pro peníze? Ne, baví je to, co se děje teď, v každodenním životě sportovce nebo podnikatele. Ne nějaký bod na horizontu. Jinými slovy: alespoň část z povinností, které plníte, abyste se dostali k cíli, by vám měla přinášet vzrušující, zábavné nebo jinak příjemné zážitky už teď.
(Přeloženo volně a zkráceno. Originál zde.)
Proč tohle píšeme na plaveckém blogu? Protože jsme přesdvědčené, že pro většinu z nás, kteří nejsme rození plavci, ani neexistuje lepší způsob, jak se naučit dobře plavat, než postup motivovaný objevitelskou zvědavostí, vášní a radostí z pohybu. Mějme rádi plavání ne kvůli výsledkům, ale díky slasti z každého tempa proklouzaného vodou.
K&K
